Hlavní stránka Vzkazník Galerie O oddíle Články Horoschůze Kontakty Klub Fluktuantů Archív

Březnová horoschůze 2006

Že by náhoda? Prd leda, to kalendář. Opět 7. ale 3tí v úterý jsem se sešli v oblíbené hospůdce u Kuděje, abychom zrobyli další horoschůzi.
Dorazili Jirka Grund, Karel Nevěřil, Zdeněk Kytka, Mirek Weiser, Milan Fuksa, Lojza Přikryl, Zbyněk Zácha a Já, Roman Přibyl.

Body schůze:
1. Bezpečnost - Smrtelné úrazy v r. 2005
2. Valná hromada ČHS 2006
3. Zvýšení členských poplatků
4. Připravované akce
5. Ostatní

Ad1. Plynule koktavým hákováním jsem všem přítomným nahnal hrůzu, přednesl jsem za spolupráce oddílového notebooku obsah zprávy bezpečnostní komise ČHS o smrtelných úrazech českých občanů v horách. Klikněte si pro podrobný výpis BK ČHS pro náš oddíl zajímavých případů



Základní informace - 4. ledna 2005; Slovensko: Přímo na značené turistické cestě ve Velké Studené dolině ve Vysokých Tatrách, zahynul osmatřicetiletý člen horolezeckého oddílu Uherské Hradiště.
    K nehodě došlo při návratu horolezců ze Zbojnické chaty. Cestou se postižení drželi značené cesty, která bývá považována za bezpečnou přístupovou trasu (za kritická místa z hlediska výskytu lavin a možného zasažení trasy turistické značky bývá považována Brána a dopadiště pod Veverkovým žlabem, která už měli sestupující za sebou). Lavina vyjela z Královského žlabu (od Nosu v masivu Slavkovského štítu) a zasáhla dva horolezce. Jednomu z nich se však podařilo vyprostit se bezprostředně, přivolat pomoc a zahájit sondování v lavině. Navzdory okamžité reakci přeživšího postiženého a rychlému zásahu HZS se však druhého z mužů nepodařilo zachránit.
Příčina smrtelného úrazu: Zasypání lavinou
Hodnocení příčin úrazu BK ČHS: K případu se pro nedostatek informací nelze vyjádřit; podle doplňujících údajů se horolezci na místě zastavili k odpočinku. Na neštěstí se tedy projevila neznalost lokální lavinové situace i neodhadnutí terénu – lavinovou dráhu lze v lese rozpoznat podle chybějícího porostu.
Zdroj informací ČHS: Otevřené zdroje, hlášení HO o úraze, komentář HZS SLP pro BK

Základní informace: 26. 2. 2005; Slovensko: V Malé Studené dolině ve Vysokých Tatrách strhla dopoledne lavina dva české snowboardisty. Jeden z nich se z laviniště dostal sám a přivolal pomoc. Zavaleného jednadvacetiletého muže z Bílovic se podařilo vyprostit již mrtvého. Oba muži se věnovali freeridingu v oblasti Pfinnovy kopy nad Téryho chatou ve Vysokých Tatrách.
    Podle dalších zpráv se mělo jednat o lavinu v oblasti Sedielka. Oba muži (dvacetiletý a jednadvacetiletý) měli být ubytováni na Téryho chatě, a střídat freeriding s horolezectvím. Přesné místo odtrhu a dráha laviny není z dostupných zpráv zřejmá.
Příčina smrtelného úrazu: zavalení lavinou
Hodnocení příčin úrazu BK ČHS: K případu se pro nedostatek informací nelze vyjádřit; pro oblast Vysokých Tater byl vyhlášený 3. stupeň lavinového nebezpečí, lze tedy předpokládat vědomé riziko podstupované obětí i jeho partnerem. Freeride získává na popularitě a je pravděpodobné, že se i v budoucnu objeví jako příčina lavinových nehod společně se skialpinismem. V období zvýšeného lavinového nebezpečí je třeba se vyhýbat potencionálně lavinézním svahům (nad pásmem lesa se jedná o všechny svahy se sklonem větším než 30°). Postiženým rovněž chybělo základní vybavení (lavinové vyhledávače, sondy, lopatky).
Zdroj informací ČHS: Otevřené zdroje; komentář HZS SLP pro BK

Základní informace: 27. 2. 2005; Slovensko: V Žiarské dolině v Západních Tatrách uvolnili odpoledne čtyři čeští skialpinisté lavinu v oblasti Krásno pod Príslopem.
    Dvaatřicetiletého člena skupiny skialpinistů lavina strhla. Pracovníci HZS po několika hodinách vyprostili z laviniště jeho tělo bez známek života.
Příčina smrtelného úrazu: zavalení lavinou
Hodnocení příčin úrazu BK ČHS: Skupina si k lyžování vybrala krátký, řídce porostlý svah, jehož sklon však byl okolo 40° (!), v době, kdy pro oblast Západních Tater bylo vyhlášené zvýšené lavinové nebezpečí (tj. 3 stupneň, se vzrůstající tendencí).
    Lyžaři podcenili sklon svahu a nedodrželi zásadu jízdy po jednom z bezpečného místa. V pořadí třetí sjíždějící odřízl menší lavinu čtvrtý v pořadí sjezdu odřízl další část svahu. Lavina tak zasypala lyžaře ( třetího sjíždějícího) pod ním. Skupina postrádala základní vybavení lavinové prevence a záchrany - vyhledávače, sondy, lopatky. Zdroj informací ČHS: Otevřené zdroje; komentář HZS středisek ZT a SLP pro BK

Základní informace: 29. 3. 2005; ČR: V ústecké nemocnici zemřel na následky pádu devětatřicetiletý horolezec z Nového Města, který se na velikonoční pondělí ( 28.3.) zřítil z cca 10ti metrů v Ostrově po vylomení chytu.
     Zkušený dlouholetý horolezec (mj. předseda HO a bývalý instruktor horolezectví) lezl jako prvolezec Benkeho hranu VI na Císaře. Pod prvním kruhem založil dvě smyčky jako postupové jištění. Po vylomení chytu však výše založené jištění selhalo (smyčka se vytrhla) a prvolezec spadl nešťastně temenem hlavy (bez přilby) na kámen. Jeho spolulezkyně, vzhledem k očividné závažnosti zranění, neztrácela čas a okamžitě běžela přivolat pomoc. Vzhledem k členitému terénu byla přivolána HS z Ústí n. L., které se podařilo po jistých komplikacích zraněného transportovat k místu, kde mohl přistát vrtulník.
Příčina smrtelného úrazu: Pád způsobený v tomto případě chybou v jistícím řetězci (selhání postupového jištění). Hodnocení příčin úrazu BK ČHS: Na nehodě se očividně projevila jarní „nerozlezenost“ a možná i chybný úsudek (brzy na jaře a zejména v tomto konkrétním případě byla skála pravděpodobně ještě vlhká, což se mohlo projevit právě selháním chytu); jeví se jako pravděpodobné, že by nehodě zabránilo zřízení spolehlivějšího postupového jištění a využití všech možností k jeho založení. Objektivně zde lze založit smyčky min. tři. Následky nehody (resp. pádu) by výrazně zmírnilo použití ochranné přilby. Zdroj informací ČHS: Otevřené zdroje; informace od ústeckých horolezců; členů HO a spolulezkyně postiženého.

Základní informace: 30. 9. 2005; Slovensko: V průběhu túry na Černý štít ve Vysokých Tatrách byla nucena nouzově zabivakovat lezecká dvojice.
Výstup dvojice zahájila 29. 9. 05 po poledni, horolezeckou cestou do Papirusovy štrbiny (klas. III. UIAA), ještě kolem 16.30 a 16.50 téhož dne dvojice komunikovala s jinými lezci ze stejného oddílu, kteří se pohybovali v cestách ve stejné oblasti. Oddíloví kolegové doporučují slanění a návrat vzhledem k nepříliš stabilnímu počasí, dvojice v cestě však odpovídá, že dolezou, čelovky potřebné pro noční sestup mají.
    Ráno následujícího dne volali prostřednictvím mobilních telefonů o pomoc, neboť po velmi chladné noci strávené bez potřebného vybavení nebyli sami schopni sestupu. Samu noc postižení strávili přímo na vrcholu štítu, kde je vybudována ohrádka částečně chránící před větrem.
     V poměrně velmi špatném počasí, ve kterém nebylo možné provést záchrannou akci s použitím vrtulníku, se k postiženým dostali záchranáři z HZS VT až odpoledne ( přibližně v 15.00), a cca v 16.00, po přípravě trasy spustu přibližně 300m dlouhého, a snaze o zlepšení stavu a zahřátí postižených, zahájili jejich transport. Během tohoto transportu na následky podchlazení zahynul starší z dvojice, sedmapadesátiletý muž.
Příčina smrtelného úrazu: podchlazení
Hodnocení příčin úrazu BK ČHS: Jednalo se bohužel o případ podcenění obtížnosti a povětrnostních vlivů, ke kterému došlo ze strany zkušených horolezců. Oba postižení měli pro toto roční období poměrně lehké oblečení a pro lehkou cestu si s sebou nevzali ani základní potřeby pro nouzové zabivakování.
     Noc přečkali v sedě či střídavě kleče na lanech, s nohama v batozích. Problematická byla i komunikace. Nutno uvést, že tyto potíže do značné míry zapříčinil kolísavý signál sítě mobilních operátorů v dané oblasti, z části jich byly další problémy (jednomu z mobilních telefonů postižených došly v chladu baterie, část SMS zpráv odešla na nepoužívaný telefon, apod.).
     Postižení neúspěšně pokoušeli informovat už večer své kolegy o rozhodnutí na vrcholu zabivakovat. Ranní volání o pomoc se na dispečink HZS dostalo zprostředkovaně a se zpožděním. Záchranná služba tak byla přivolána poměrně pozdě ( kolem 10.00 HZS kontaktovala přímo postižené horolezce na vrcholu štítu).
     Horolezcům se nepodařilo dosáhnout dřív spojení přímo s HZS, vyzkoušeli i tísňové volání 112, to však bohužel zastihlo polský dispečink, který volání nespojil ani nepředal informaci do SR (na vině byla pravděpodobně jazyková bariéra).
     Postižení rovněž málo zdůraznili svůj aktuální stav a vybavení (zasahující záchranáři evidentně nepočítali s tak závažným podchlazením; i když v hovoru uvedli potřebu oblečení, i že jsou „totálně zmrzlí“).

     V internetových diskusích následně došlo k poněkud absurdnímu osočení, resp. podezření, zda věc nepodcenili sami záchranáři.
Skládalo se ze dvou částí
1/zda k postiženým mohli dorazit dřív,
2/ zda smrt nebyla v přímé souvislosti se záchrannou operací, či spíše, zda byly vzaty v potaz charakteristiky podchlazení a možného šoku organismu při „rozhýbání“ postiženého. S odstupem (a při vědomí následků) se jistě může zdát, že HZS mohla při záchraně postupovat jinak, ale je nutno mít na paměti několik základních faktů.
     HZS byla o potížích, do kterých se lezci dostali, informována až v dopoledních hodinách, zasahovala za velmi nepříznivých klimatických podmínek (ve vánici, nízké viditelnosti, k místu dorazila čerstvým sněhem, atd.). Na základě několika konzultací se znalci konkrétního terénu, konfrontovaných s aktuální meteorologickou zprávou pro příslušný den, považujeme za vyloučené, aby u postižených byli záchranáři dřív.
     Ke druhé části lze pouze konstatovat, že záchranáři měli nesporně právo předpokládat, že horolezci v tomto ročním období budou přiměřeně vybaveni!
     Tvrzení o nevhodně zvoleném postupu záchranářů po dosažení stanoviště postižených (zahájení transportu, zpočátku spustem atd.) je v podstatě absurdní. Jediná účelná terapie mohla být poskytnuta v nemocnici vybavené pro napojení na mimotělní oběh. Bezprostřední transport však nebyl možný vzhledem k velmi špatným letovým podmínkám.
     Na místě by bylo možné maximálně zbudovat stanoviště (nejpravděpodobněji např. v přineseném stanu) a zahájení intenzivního zahřívání postižených (např. hiblerovy zábaly), které však samo o sobě teplotu těla udrží, ale bezprostředně nezvýší, pro zlepšení by muselo takovéto improvizované zahřívání probíhat poměrně dlouhou dobu.
     Zahájení transportu teprve po zlepšení stavu postižených by však v takovém případě nutně znamenalo minimálně další noc strávenou na vrcholu štítu, při nejisté meteorologické prognóze a tedy i vystavení vážnému ohrožení dalších jedinců, kteří by nutně pro takový postup museli zajišťovat logistickou podporu, nehledě k faktu, že ani tento postup by nezaručoval úspěch.
     Jako hlavní zde však působí fakt, že záchranáři opravdu těžko mohli posoudit stav postižených v předstihu, a na místě tedy nemohli postupovat jinak než ve skutečnosti postupovali. Opravdu nikdo nemohl předpokládat, že se zkušení horolezci ocitli na konci září na vrcholu tatranského štítu bez adekvátního oblečení, rezervního prádla a bivakovacího vybavení, nebo alespoň izofólie, která by měla být standardní součástí lékárničky při podobných výstupech.
     Rovněž je zřejmé, že kolegové z HO, kteří s postiženými ještě odpoledne komunikovali, a byli ubytování na nedaleké horské chatě, si o celé situaci vytvořili mylný úsudek. Spoléhali se na zkušenost postižených, a pozdnímu návratu, resp. nedosažení základny, věnovali malou pozornost.
     Tuto okolnost vysvětlují (shodně s přeživším z postižených) tím, že v případě zesnulého, se jednalo o člověka, který byl svými pozdními návraty známý. Na okraj je nutno konstatovat, že v případu sehrála nešťastnou roli i špatná komunikace mezi zbývajícími členy oddílu, kteří po určitých prodlevách vyrazili postiženým rovněž na pomoc a zasahujícími členy horské služby. Kamarádi z oddílu mj. chtěli předat postiženým jejich teplé oblečení.
     K tomuto předání však nedošlo, i když vzhledem k výše popsaným okolnostem, je spíše pravděpodobné, že by i kvalitní, teplé oblečení již nesehrálo podstatnější roli.
Zdroj informací ČHS: Otevřené zdroje; hlášení HO o úrazu; zpráva na oddílových stránkách; Zpráva o počasí

Základní informace: 31. 12. 2005; Slovensko: Po dvoudenním sněžení v časných ranních hodinách zastihla lavina skupinu osmi českých turistů ve stanech, které postižení postavili přibližně v polovině Spáleného žľabu (nezaměnit se Spálenou dolinou; Spálený žlab rovněž ústí do Roháčské doliny, vede jím letní turistická cesta na Predný Salatín).
     Lavina spadla z levé části Spáleného žľabu, šířka odtrhu dosahovala přibližně 100 m a výška od půl do 1m. K odtrhu došlo ve výšce 1800 m, lavina byla dlouhá cca 1200 m, a na konci vytvořila sněhový nános 30 m široký a cca 350m dlouhý. Výška nánosu dosahovala místy 5m, průměrně cca 3m.
     Postižení turisté zde tábořili navzdory tomu, že z morfologie nejbližšího okolí mohli soudit, že se jedná o pravidelnou lavinovou dráhu (která je zde ostatně na zimní i některých letních turistických mapách zřetelně označená) a vyhlášenému 4. stupni lavinového nebezpečí, o kterém však nebyli informováni (věděli však o 3. stupni se vzrůstající tendencí).
     Pouze jednomu z osmi postižených se podařilo z laviniště, resp. sněhu vyprostit a bezprostředně zavolat pomoc. Velmi rychlý zásah profesionálních i dobrovolných horských záchranářů z okolních středisek, včetně polských, podporovaných třemi vrtulníky však bohužel vyzněl naprázdno.
     V průběhu dopoledne (již cca do 3,5 h od pádu laviny!) se podařilo vyprostit všech zbývajících sedm těl obětí. Jde o největší hromadnou tragédii Čechů v horách z posledních let.
Hodnocení příčin úrazu BK ČHS: Nespornou a bezprostřední příčinou tohoto neštěstí bylo podcenění rizika a pravděpodobně i neznalost lavinové problematiky a zanedbání prevence.
     Skupina postižených se znala ze zájezdu do ruského Kavkazu, a pocházela z různých míst ČR. Jejím jednotlivým členům nelze upřít jisté zkušenosti z hor, je ovšem zřejmé, že se vesměs nejednalo o větší zkušenosti s horami zimními (čtyři z obětí byli členy ČHS z různých oddílů; podle referencí byli ve skupině dva horolezci se zkušenostmi z více velehorských oblastí Evropy i Asie).
     Ve skupině, která se znala spíše jen povrchně, pravděpodobně zapůsobil klamný vliv pocitu bezpečí, a spoléhání se na zkušenosti ostatních. Pocit bezpečí byl podle svědectví jediného člena skupiny, kterému se podařilo přežít, subjektivně zvyšován tím, že z místa tábořiště dohlédli na lidi pohybující se na sjezdovce pod nimi, i tím, že právě z místa tábořiště pravidelně sjížděli volný terén žlabu snowboardisté, kteří pro přístup využívali vrstevnicové úvozové cesty od sjezdovky.
     Celá skupina na uvedeném místě tábořila již druhou noc a když den před neštěstím podnikla výstup na hlavní hřeben pohoří, kde vystoupila na vrchol Brestová (1.902), vrátila se k již postaveným stanům v lavinovém žlabu. Je tedy zřejmé, že všichni měli možnost vidět charakter terénu nad místem tábořiště. Na možné nebezpečí však žádný z účastníků túry neupozornil a pravděpodobně si je ani neuvědomil.
     Jediný člen skupiny, který neštěstí přežil, uvádí, že o vyhlášení 4. stupně lavinového nebezpečí, ke kterému došlo o den dříve, nevěděli. Nesporným faktem však zůstává, že již několik dnů před tragickým ránem byl vyhlášený 3. stupeň, se vzrůstající tendencí a hlavně soustavně sněžilo. Skupina setrvávala v horském terénu navzdory trvajícím nepříznivým povětrnostním podmínkám (mlha, sněžení a vítr).
     Nepochybně nejzávažnější chybou, která bezprostředně vedla k neštěstí, byl výběr místa pro tábořiště. Chybné bylo i naplánování túry, resp. výstupu právě touto cestou (hřeben Západních Tater lze nastoupit poměrně bezpečně i v zimním období, vede-li se trasa po lyžařských trasách, nebo nastupuje-li se po bočních hřebenech).
     Chybné rovněž bylo nenahlášení túry (resp. plánovaného přechodu) na středisku HZS, kde by v takovém případě turisté získali informaci o aktuálně hrozícím nebezpečí, i doporučení pro bezpečnější vedení trasy výstupu. Nenahlášení trasy túry je, bohužel, právě v oblasti Západních Tater, a ze strany českých návštěvníků, obvyklé, neboť ti často vědomě hodlají nedodržovat podmínky TANAPu nebo nevědí, které túry a oblasti jsou pro sportovní aktivity povolené, a nechtějí na svoji přítomnost upozorňovat.
     Rovněž vybavení skupiny, přestože nelze označit za vysloveně nedostatečné, neodpovídalo plánované túře. Všichni měli sněžnice, teleskopické hole a odpovídající výstroj i tábornické vybavení. Pouze přibližně polovina účastníků však měla rovněž cepíny, stoupací železa (mačky) a jistící prostředky.
     Jen jediný z účastníků měl s sebou lavinový vyhledávač (v noci ve stanu nezapnutý), z další výbavy pro případ lavinové nehody s sebou měli účastníci dvě lopaty, zcela chyběly sondy. To je, v případě tak vysoce lavinézního pohoří, jakým Západní Tatry bezesporu jsou, závažná chyba (skupina by toto vybavení měla mít i v případě, že zná dobře terén, a nástupové trasy které nejsou lavinami ohrožené, a že cílem skupiny je důsledně se vyhnout problematickým svahům).
     Podstatnou chybou bylo i to, že si tato, poměrně velká skupina, nezajistila aktuální lavinové informace a zprávy o výstrahách vydaných HZS, např. prostřednictvím mobilních telefonů, třeba jen prostým telefonátem na HZS v Západních Tatrách, Středisko lavinové prevence HZS apod.
     O vývoji počasí byla skupina informovaná. Podle výpovědi jediného z účastníků, který tragédii přežil, skupina ode dne srazu v Praze společně čtyřikrát konzultovala informace o předpovědi počasí. Zprávy, které jim poskytovali přátelé a příbuzní s přístupem na internet v ČR, tedy dostávali i na místě, prostřednictvím mobilních telefonů. Právě s ohledem na předpověď byli rozhodnutí přímo silvestrovský večer trávit již v civilizaci, např. na chatě Zverovka.
Definitivní rozhodnutí o túře směřované právě do Západních Tater rovněž padlo až po konzultaci aktuální předpovědi, v Dolním Kubíně, 29.12. dopoledne.
     Meteorologické zprávy, které účastníci túry měli k dispozici byly čerpány mj. z portálů HZS (hzs.sk a laviny.sk), měli tedy k dispozici i lokální předpověď právě pro oblast Tater. Není proto zcela jasné, proč se k účastníkům túry nedostala informace o čtvrtém stupni lavinového nebezpečí, a jak je možné, že předpověď počasí kterou měli opakovaně k dispozici, na místě účastníci tak špatně vyhodnotili.
     Pro takovéto zajištění skupiny je třeba kombinovat více zdrojů a je rovněž vhodné, aby zprávy poskytovala osoba schopná předpověď do jisté míry vyhodnotit ve vztahu k možnému výskytu lavin a jinému nebezpečí. Mezi zdroji by vždy měly figurovat specializované stránky (např. portál HZS www.laviny.sk), vhodné je rovněž využití wapových služeb ze stránek HZS (www.hzs.sk) nebo Slovenského hydrometeorologického ústavu (www.shmu.sk), a hlavně informace o vydaných výstrahách HZS, a lavinové situaci.
Zdroj informací ČHS: Otevřené zdroje; rozhovor s jediným přeživším účastníkem neštěstí; komentář HZS ZT a SLP pro BK

Ad2. Nesměle jsem se zeptal, kdo pojede na Valnou hromadu ČHS konanou 26.3.2006 v Praze na Strahově a téměř všichni svorně prohlásili. Vkládáme v Tebe naší důvěru. A bylo hotovo.

Ad3. Jednohlasým zvolením všech přítomných jsme se shodli na zvýšení členských poplatků pro horooddíl na 200,- ročně.

Ad4. Týden v létě, od půlky srpna do půlky září, feraty plus kola, do Alp.
Kdo by jel a je schopen se trochu přizpůsobit. Cca 8.- 15. 9.2006

Ad5. Zdeněk Kytka mi pošeptal v hlaholu hospodském nápad, jak přilákat studenty, kteří se přistěhují do Olomouce. Prezentovat náš oddíl u ostatních oddílů ČHS.
Někteří vyslovili názory na lehké úpravy stránek

Roman Přibyl
president KHS Moravia Olomouc